Básničky

DOTEK

Letní odpoledne.

Vzduch se tetelí žárem,

voňavá tráva po pás,

moře květů plné krás.

Z motýlích křídel

něhu spřádám,

vyznání lásky

pro Tebe skládám.

Dotknout se, ale neporanit,

uzavřít sesterství Tvé kůže s pylem,

dotek je vlastně odevzdání,

dotek je posel vzácné chvíle.

KOUPEL

Konečně sama...

šaty tiše padají ke kotníkům,

oddávám se slastným okamžikům,

proudy vody

Niagarských vodopádů

unavené tělo hladí,

mysl hříšné myšlenky svádí,

jsem nahá tělem i duší,

srdce o překot buší,

omámená vůní a láskou

propadám se do hlubin,

voňavá pěna mne oděla

do bílých šatů Konkubín.

DÍVKA Z ULICE

Potkávám dívku každý den,

oči má modré, jako len,

otrhané jeansy zdobí

její štíhlý pas,

chová se dospěle,

však dětský má hlas.

Opuštěné ptáče bez domova,

v kterém hnízdě se večer schová?

Ach dívko toulavá,

kéž tvá duše bolavá

pozná v životě mnoho krás,

tak velmi jsi podobná

mnohým z nás.

KARTY

Osud nám karty rozdal.

Eso srdcové, to je láska, pánové.

Piková dáma, Křížový král,

život s tebou často pózu hrál.

Černá sedma, svršek Kárový.

S pravdou žít ? Nebuď bláhový !

Hrajeme karty všichni spolu

a naše morálka padá dolů.

 MÁJOVÁ

Stromy v bílém,

jak nevěsty, co dojetím pláčí,

když deštík jejich šaty smáčí,

tráva natřená na zeleno,

líbání je všude dovoleno,

pestré koberce květů na zemi,

o nekonečné lásce zdá se mi,

vlahé noci plné hvězd,

nechám se Tebou můj milý svést,

kéž májové milování trvá až do svítání

OPUŠTĚNÁ

Zůstala sama se svými sny,

se vzpomínkou na šťastné dny,

jako loď, co ztratila kapitána,

chvěje se zimou, bojí se rána,

sama bez lásky, snídá jen oblázky,

s touhou svým životem jít,

jako námořník s nadějí žít.

PRVNÍ  LÁSKA

Prstýnek s červeným kamínkem

na svém prstě mám,

na první lásku vzpomínám.

Nesmělé doteky něžných rukou

a naše srdce tolik tlukou.

Taneční čaje o páté,

stopy v parku jsou dávno zaváté.

První schůzky před kinem Vlast,

jak ráda jsem se nechala láskou zmást.

Zůstal mi jen prstýnek,

v červeném kamínku

mám krásnou vzpomínku.

TULÁCKÉ BLUES

Toulavé  boty mne táhnou z města,

kde vede k lesu polní cesta.

V báglu mám pár snů a vzpomínek,

v dlani mne hřeje kamínek.

Pod širým nebem si ustelu

na loži ze zeleného chvojí,

mé tělo s toulavou duší se spojí.

Nechám se hýčkat vůni zelených stromů,

daleko od lidí a šedých domů.

Na nebi vyhlížím Velký vůz,

potichu zpívám tulácké blues.

VEČERNÍ  VARIACE

Tajůplná kráska s havraními vlasy

vstoupila do našich domovů,

spoutala nás do slastných okovů.

Soumrak Bohů a Bohyní

vešel do všech ložnic a kuchyní,

teplo čistých postelí,

vůně prostřených stolů,

zbaví všechny celodenních bolů.

Ukolébavku matčina ústa tiše pějí,

milenci žhavou touhou se chvějí,

já chci s Večernicí vabank hrát,

vše, co tolik miluji, ji darovat.

VÁBENÍ

Pojď se mnou lásko má,

kde roste tráva a zlátne obilí,

tam políbit mne můžeš můj milý.

Pojď se mnou lásko má,

kde voní stromy a kvete vřes,

tam pořádají ptáci pro nás ples.

Pojď se mnou lásko má,

kde stříbrná voda se zrcadlí,

tam všichni milenci vášni propadli.

Pojď se mnou lásko má,

kde vysoké skály se modrají,

tam milovat se budeme potaji.

MAMINCE

Mateřídoušku ve své dlani mám,

s její vůní na maminku vzpomínám.

Na její ústa, co mne mluvit učila

a z mých prvních krůčků se těšila.

Na její něžné pohlazení,

dávno už tady pro mne není.

Na její úsměv milý,

za který bych dala život celý.

Na její teplé ruce, co mne hřály.

Na její  laskavé oči, tolik se o mne bály.

Nepřestala jsem ji nikdy milovat,

toužím ji Mateřídoušku ze své dlaně dát.

MŮJ DOMOV

Ve Starém Městě svůj domov mám,

tam každý chodníček, kámen znám.

Pole, louky, řeky voní, kostelní zvony zvoní,

škola je plná dětí, na obloze čápi letí,

vracejí se domů, k nám,

jak lidé ke svým rodinám.

To místo je nejkrásnější na světě,

chutná po medu, voní po létě.

Lidé jsou šťastni, recept na lásku vlastní.

Všichni svůj domov máme, nic jiného nehledáme.

VYZNÁNÍ

Byla jsem v lese říci stromům, že Tě miluji

a oni mi mou lásku k Tobě schvalují.

Řekli, že člověka milého ráda mám,

čisté srdce má, ať si jeho lásku navždy uchovám.

OTÁZKY

Proč jsi smutná ženo?

Protože je ve mně zataženo.

Proč je v Tobě zataženo, ženo?

Protože myslím na jedno jméno.

Které je to jméno, ženo?

Je to jméno člověka, k němu mé srdce utíká,

člověka, co ráda mám a svou lásku mu vyznávám.

ZIMNÍ LÁSKA

Na vločce sněhu posílám něhu,

štěstíčka schoulená ukrytá ve sněhu.

Milovat a být milován krásné je,

člověka mráz i sníh hřeje, nezebou závěje.

Naše srdce jsou něžné, čisté jako bílý sníh,

láska je složena z chvil neskutečných.

Vždyť zima má tolik krás,

s krásou a láskou jde všechno snáz.

VIRTUÁLNÍ SVĚT

PC náš věrný kamarád,

umí nám tolik informací dát,

zábavu a také lásku,

kterou dáme někdy v sázku.

Máme svůj virtuální svět,

ale nemůže nám rozumět.

Je studený jako led.

Chybí mu něha, objetí a také dojetí.

To vše nám jen člověk může dát,

a naučit nás milovat.

ZIMNÍ POHODA

Když se z nebe na zem snáší sněhová vločka

a na klíně Ti přede kočka.

Když oheň v krbu hoří, žárem praská

a v Tvém srdci Tě hřeje láska.

Když venku tmí se kraj

a v Tvém hrnku voní čaj.

Když Tě hladí něžné dlaně

a za okny zvoní sáně.

Když mráz maluje na okna křehké květy

a někdo Ti šeptá milé věty.

Když Tvá duše je plna lahody,

to vše jsou chvíle pohody.

LÁSKA K HORÁM

Já toužím se vznést na křídlech ptáků nad obzor, až k výšinám,

k horským bystřinám, kde modré jsou skály a polibek mrakům daly.

Chci se držet skalních otěží, přivonět k alpské protěži.

Nechat se hýčkat horskými plesy, až tam pod nebesy.

Tam vládne klid a čistota, tam je k slunci blíž, tam člověk ztrácí zemskou tíž.

Má láska k horám je pevná jako skála,

ta láska mne nikdy nezklamala.

OSTRAVICE

Miluji řeku Ostravici, tu šumnou krasavici.

Miluji tu řeku naši, zurčí nám za plotem

a provází mne mým životem.

Ráda k ní chodívám, ráda se v ní koupávám.

Lysá hora nad ní, dívá se do kraje

a počítá ji peřeje.

Divoká voda ubíhá po kamení,

krásnější řeky pro mne není.

Toužím s chladnou vodou splynout,

nechat si ji vinout kolem pasu

a poznávat její krásu.

Zdravím racky u vody,

děkuji řece za chvíle pohody,

které mi daruje,protože člověka miluje.

BESKYDY

Ty kopce milované, jsou malebným krajem lemované.

Jsou plné barev a vůně, mé srdce po nich stůně.

Stoupám chodníkem vzhůru na Lysou horu,

kde svůj klobouk smekám a před jejím výhledem do kraje klekám.

Vracím se zpět přes Grůň, Bílý Kříž na Visalaje, kde má duše odpočatá je.

Svou slabost pro Beskydy mám, jejich krásu stále poznávám.

Stále jsou jiné, čím dál krásnější a mé srdce konejší.

Jejich kouzlo v srdci nosím a lidi proto prosím,

opatrujte jejich krásu pro všechny budoucího času!

VZPOMÍNKA NA ŘECKO

Teplé moře pod bájným Olympem břehy omývá

a vůně růžových oleandrů, to vše krása podmanivá.

Horké slunce pálí a v modravé dáli houpou se lodě na moři,

to vše kouzelnou atmosféru vytváří.

Kráčím posvátnou stezkou Řeckých bájí

a v člověku se až dech tají, jaké kouzlo v sobě mají.

Večer za zpěvu cikád, v rytmu Zorby a v objetí vína,

člověk rád zavzpomíná na okouzlující den,

ten může prožít v Řecku jen.

PODOBY LÁSKY

Největší trýznění

je LÁSKA

Největší štěstí

je LÁSKA

Největší úspěch

je LÁSKA

Největší omyl

je LÁSKA

Největší čin

je LÁSKA

Život

je LÁSKA

pokud vnímáš

akord a souznění

SENOSEČ

V ranní rose rozkvetlé louky voní,

sekáčům nabroušené kosy zvoní,

svou píseň zpívají, s voňavou trávou se líbají.

Sekáči svá těla opálená mají,

mozolnatou dlaní pot z čela utírají.

Vysoká tráva lehá, voní a rychle vadne,

nemá už síly žádné.

Slunce vysoko na nebi září

a ženy s rozpálenou tváří, seno suší.

S láskou jej do orství skládají,

radost a horké léto ve svých srdcích mají

ZÁPAD SLUNCE

Slunce, červený míč,

za obzor se pomalu ztrácí.

Je podvečer, zpívají ptáci.

V dálce zvoní klekání,

člověk činí pokání.

Den končí, slunce zapadá,

něžná krása květů uvadá.

Tma se rozprostírá po kraji,

milenci se líbají,

slunce i ptáci šli už spát,

aby odpočati ráno mohli vstát.

Jen láska člověka bdí,

v každém domě, za každou zdí.

CESTY

Cesty nás provází životem,

čekají na nás za plotem.

Vedou nás v daleké kraje,

kde cesta domů vzdálená je.

Bloudíme světem radost, ale nemáme,

cestu domů hledáme.

S radostí budeme po ni kráčet,

necháme se deštěm zmáčet.

Půjdeme třeba bosi, ale půjdeme domů,

cestou kolem rozkvetlých stromů.

Půjdeme domů, kde nás čeká stůl

a na něm chléb a sůl.

KŘÍŽOVÁ CESTA

Život, ten úděl každého z nás,

všichni se však nemůžou

těšit z jeho krás.

Jsou životy, jež nesou svůj kříž,

životy, co cítí jeho tíž.

Křížovou cestou lidé kráčejí,

štěstí, lásku míjejí.

Pokud však pokoru ve svém srdci mají

a dobré slovo znají,

tak na konci cesty trnité

čeká je štěstí veliké.

Štěstí v podobě radosti,

co zažene všechny jejich starosti.

LIPOVÁ  ALEJ

Stoleté lípy kolem cesty rostou,

ukrývají v sobě krásu prostou.

Lipovou alejí toužím jít

a k starým lípám úctu mít.

Jejich větve tisíce srdcí mají,

jako lidé, v květu se objímají.

Když lípy na jaře rozkvetou,

svou vůní hlavu nám popletou.

Lípa je naším domovním znamením,

pro štěstí větvičku si ulomím.

Bude mne provázet širým světem,

okouzlená jejím květem,

najdu cestu domů,

do náruče lipových stromů.

POSLEDNÍ CESTA

Vyhasl život, svíce dohořela.

Je čas jít, se svou rodnou zemí se políbit.

Poslední cesta nás všechny čeká,

cesta, tak těžká pro člověka.

Jako motýli budeme létat,

cestu do ráje hledat.

Jen vánek ucítíme slabě vát,

jako pírko nás bude kolébat.

Člověk změní svou existenci bytí,

poslední cesta je součást našeho žití.

Lidé odcházejí, lidé přicházejí,

koloběh života na Zemi otáčejí.

PROMĚNY

Dávno už, kdy jsem byla malým dítětem,

růžovým poupětem.

Přišla školní léta, první čtené slovo, věta.

Je tu krásná doba tanečních,

prvních schůzek večerních.

Svatební zvony zní,

společná cesta začíná,

nevěstu s ženichem dojímá.

Mateřství s radostí přijímám,

kolébku s láskou kolébám.

Mé proměny jsou naplněny.

Hladím svá vnoučátka,

růžová poupátka.

PŘÍBĚH STROMU

V Beskydech pod Tanečnicí

statný smrk stojí,

jako horal ve svátečním kroji.

Vévodí celému kraji,

do údolí se dívá,

svými větvemi na pozdrav kývá.

Na kmenu se podepsalo jeho stáří,

veliká moudrost čiší z jeho tváří.

Drsné počasí ztěžuje jeho žití,

on však bez Beskyd nemůže býti.

Zde svůj domov má, svůj život žije,

za práva stromů s člověkem se bije.

Svůj boj prohrál, slyší svého konce chorál.

Čeká jej cesta do údolí, kde s radostí se díval

a  k člověku své srdce plné lásky míval.

ROZCESTÍ

V životě každý člověk

stojí na rozcestí,

vybírá cestu svou,

někdy s vírou, jindy s obavou.

Ptá se rozumu, která cesta je ta správná,

kterou jít, kterou ve své duši mít ?

Cesta srdce je ta pravá,

na ni roste voňavá tráva.

Po ní s radostí můžeme jít,

krásu, lásku objevit.

Jen srdce nám dobře poradí,

strunu života mistrně naladí.

STÝSKÁNÍ

Chybí mi Tvé něžné dlaně,

co já bych jen dala za ně.

Chybí mi pohled Tvých očí,

celý svět se se mnou točí.

Chybí mi Tvůj vlídný hlas,

chvíle s Tebou plné krás.

Stýská se mi lásko moc,

mé srdce volá o pomoc.

Hledám proto cestičku,

co vede k Tvému srdíčku.

Půjdu po ni po špičkách,

s ranní rosou na víčkách,

svou lásku, jako křehkou nádobu,

přinesu Ti s úctou do domu.

SVATEBNÍ

Muž a žena, to věčné téma,

rozhodli se  životem jít

a svůj osud naplnit.

Chtějí kráčet cestou spolu,

bez hostů a lesku kovu.

Kytice lučních kvítí,

slunce jen pro ně svítí.

Ptáci svou ódu zpívají,

stromy v úžasu se dívají.

Prstýnky z trávy si vzájemně dají,

lásce se celí odevzdají.

Louka čerstvě pokosená,

jsi můj muž, jsi má žena.

ŠÍPKOVÉ RŮŽE

Je tu opět čas šípkových růží,

čas růžových květů,

jejich vůně patří k létu.

Rozkvetlé keře s růžovou mašlí

zelené louky pod lesem krášlí,

mají schovanou krásu pichlavou.

Jdu polní pěšinou,

jejich paže mne k sobě přivinou.

S úžasem zůstanu stát v jejich objetí,

Bože, jak krásné jsi růžové okvětí!

ŽIVOT

Život, to je cesta dlouhá i krátká,

někdy hořká, jindy sladká.

Může být rovná bez překážek,

málo kdy, však bez přetvářek.

Někdy je klikatá, člověk  životem znavený,

klopýtá na ni přes kořeny.

Jindy je kamením pokrytá,

po čase květy posetá.

Jsou dny, kdy v temnotách je ponořená,

dny, kdy je sluncem pozlacená.

Lidé po svých cestách putují,

protože život svůj milují.

ROZVOD

Zima, mráz a chlad

na bílý závoj pad.

Uvadla svatební kytice,

už nebude krásnější více.

Prstýnky ztratily svůj třpyt,

už nebudou něžnou krásu mít.

Je konec. Opona padá dolů !

Dva lidé se rozcházejí

od společného stolu.

Výčitky a vinu ve svých srdcích mají,

lásku z nich vyhánějí.

Kdo zkřehlé je nyní zahřeje?

Kdo jim útěchu v duších dopřeje?

Lásko ! Neopouštěj trosečníky života,

nechť poznají, jakou sílu má tvá dobrota.

ANDĚL

Navštívil mne anděl,

měl polámaná křídla

a proto umřít chtěl.

Ne ! Andělé přece neumírají,

velikého ducha a sílu v sobě mají.

S bolestí budou létat,

štěstí a lásku pro Tebe hledat.

Važ si svého anděla,

pro Tvé dobro nemožné udělá,

i bez křídel Tě bude objímat

a Tvé srdce zahřívat.

PŘÁTELSTVÍ

Příteli můj, v dobrém i v zlém,

budu při Tobě stát,

o Tvé štěstí se bát.

Pohár čistého vína

budeme spolu pít,

radost z úspěchů mít.

Starosti si rozdělíme,

radosti si podělíme.

Teplo lidských dlaní,

víru, pomoc a odhodlání,

to vše Ti s láskou můžu dát,

protože jsi můj kamarád.

VZPOMÍNKY

S úctou a s nostalgií

prohlížím album starých fotografií.

Zub času vzal jejich krásu.

Jen vzpomínky, jako kamínky

sypou se mezi prsty.

Obracím zažloutlé listy,

krásné časy se už nevrátí,

jsou dávno pryč.

Marně hledám k jejich zámku klíč.

Film života si s láskou promítám,

jeho konec v slzách odmítám.

Do biografu Čas,

chci se vrátit zas,

Zůstanu stát v jeho objetí,

nebráním se dojetí.

STROM  ŽIVOTA

Jsme ratolestmi stromu života,

jehož kořeny tvoří minulost našeho rodu.

Dlouhá léta strom roste a sílí,

abychom se dočkali zasloužených plodů.

Jen ti je mohou s radostí sklízet,

jež svou rodinu v srdcích mají,

na své předky s úctou vzpomínají.

Koruna stromu života

všem se zelená a košatí,

ač jsme chudí, nebo bohatí.

VZPOMÍNKA  NA  DĚTSTVÍ

Hrad z písku, papírový drak,

prstýnek z kočičího zlata,

proč můj život tolik chvátá ?

Toužím opět dva cůpky mít,

věnečky z pampelišek vít,

udělat si z třešní náušnice

a bát se Polednice,

cítit maminčino pohlazení,

tatínkovo povzbuzení.

Dětství moje milé,

kouzelné byly tvoje chvíle.

Už se nevrátí, zůstaly vzpomínky,

jako barevné kamínky.

KOLOTOČ ŽIVOTA

Jsi na pouti života,

bez cetek a papírových růží,

kde každý z nás něco pěkného dluží.

Jen kolotoč se rychle točí,

chvíli jsi nahoře a chvíli dole,

zběsilá jízda na ruském kole.

Nelze jej zastavit, točí se dál,

chvíli jsi chudák a chvíli král.

Tak už to v životě chodí,

smutek a radost se rodí.

Žiješ proto, aby jsi stoupal,

nikoliv klesal.

V DIVADLE

Stojím na prknech,

co znamenají svět.

Představení s názvem

ŽIVOT začíná.

Komedie, či drama ?

Všechny role hraji sama.

Mé kostýmy ušité na míru,

zní tóny rozladěného klavíru.

Scénář, co má rub a líc

a můj honorář?

Chci všechno, nebo nic !

Den, co den nová premiéra,

já toužím stále hrát,

než přijde derniéra.

O SRDCI

Srdce člověka se skládá z místností,

v každé z nich něco zní,

v některé se žije s radostí,

v jiné jsou na sebe zlí.

Do kterých dveří jít,

záleží jen na nás,

zda budeme tiší,

nebo chtít zvedat hlas.

V jedné jsem spávala na růžích,

láska, jako jed mi vjela pod kůži,

byla jsem tam v bezpečí,

dnes mi však nesvědčí,

že myslím na Tebe zas,

když tak pomalu plyne čas.

OČI  PSA

Psí oči, tak upřímné,

budou se mnou,

až bude bolet srdce mé,

svou blízkostí mne hřát,

němou tváři promlouvat,

hlídat mé sny, mé plány,

aby zůstaly zachovány.

Tváři v tvář budeme spolu stát,

na svůj život se ptát.

Kéž by ty oči se mnou navždy byly,

kéž by jednou promluvily.

PENÍZE

Peníze, peníze, peníze...

každý je touží mít,

koupíme za ně vodu,

co se dá pít ?

Peníze, peníze, peníze...

skloňujeme všechny jejich pády,

pro ně, mnozí z nás

skončili s křivými zády.

Peníze, peníze, peníze...

kdo má moc, nemá nic,

jen ten, kdo má rád,

má mnohem víc !

INVENTURA

Nastal čas zúčtování,

ne,  jen žádné litování !

Dvě strany účtu,

má dáti, dal,

kolikrát jsi mé city

na dluh bral ?

V duši veliké manko mám.

Mé srdce ? Vyprodaný krám !

Dala jsem Ti vše,

něhu, úsměv, sny,

štěstím naplněné dny.

Nyní  žebrám o lásku,

můj život visí na vlásku,

zůstala jen prázdnota a stesk.

Inventura skončila...

je čas pro potlesk.

DOPIS

Lidé, já píši Vám,

o lásce k člověku,

která trvá od věků,

o prostém štěstí,

aby každému mohlo kvésti,

o smutku, co Vás posílí,

i když jste jej dlouho

ve svém srdci nosili,

o lidské zradě, co bolí,

daleko víc, než rány holí,

o nenávisti, je horší, než mor,

zahubí každý živý tvor,

o naději, co nikdy neumírá,

ať pevně Vaše srdce svírá.

Lidé, já píši Vám,

na Vaši lidskost spoléhám !

SÍLA  LÁSKY

Fenomén

v prostoru a v čase ?

To je přece láska

ve své prosté kráse !

S lehkostí nás vynese

vzhůru ke hvězdám,

s noblesou přemění

starce v malé děti.

Díky ní dokážeme

vysoko s orly létat,

vysněnou krajinu hledat.

S ní zvládneme nemožné,

veliké zázraky ona udělá,

Ďáblovi vtiskne

podobu Anděla.

RUCE

Mávnutím ruky

dovedeš změnit svět,

darovat květ,

podepsat konec války

odeslat bílé obálky,

napsat pár řádků,

pohladit matku,

její silou zkazíš životy,

s neslyšícími vedeš debaty,

s ní se můžeš bránit,

děti chránit,

otevři pěst, jako kouzlem

něžnou dlaň z ní máš,

na rozloučenou zamáváš.

Z  NOVIN

Zpráva z denního tisku.

Ztratila se láska,

celý svět ji marně hledá,

zmizela neznámo kam,

unikla falešným hrám.

Nemohla unést hrubé zacházení,

v srdci člověka pro ni

už dávno žádné místo není.

Lidé se jí pro peníze a kariéru

chladnokrevně zbavili,

k čemu je obyčejná láska, pravili.

Ten, kdo ji potká a uslyší na loutnu hrát,

ať zůstane tiše v posvátné úctě stát.

IKARŮV PÁD

Lásko má,

byla jsi tak hodně blízko,

jako Ikarus ztrácím výšku,

už jsem nad zemí docela nízko.

Propadám se do hlubin,

zoufale tápu tmou,

má křídla smutkem

na popel spálená jsou.

Tak velmi bolí Ikarův pád,

já pevně věřím, že opět vzlétnu.

Snad...

ZPOVĚĎ

Slušnost,čestnost a ochota,

to jsou mé hříchy,

to je má slabota.

Kladné vlastnosti člověka

se dnes nenosí, nemají váhu,

zůstaly venku na našem prahu.

Dravost, zlost a nenávist,

volají nás ze všech míst.

Za své hříchy musím pykat,

na život s hyenami si zvykat.

Hoď po mne kamenem,

kdo jsi bez viny,

já nejsem hříšník jediný.

O  KRÁSE

Vlasy zlaté létavice,

srdce z kamene,

paže z ledu,

milenka s ústy plnými jedu.

Muži jí padají k nohám,

touží být jejím stínem,

díky svým svůdným vlohám,

omámí je falešným vínem.

Neví, že člověka hřeje láska,

nezná, jak chutná lidské štěstí,

je to pyšná, marnivá kráska,

co vládne studenou pěstí.

Pravá krása se ukrývá hluboko v duši,

dobrota, něha, úsměv...

šperky, co všem ženám sluší.

ZIMNÍ ROMANCE

Nahé stromy v mrazu

k sobě se vinou,

milenci s láskou vabank hrají,

co na tom, že nohy zebou,

když srdce kvete, jako v máji.

S Amorem nelze vyhrát,

prohráli vše, ideály, sny i sebe,

co na tom, zůstalo jim ještě mnoho,

horké dlaně a modré nebe.

OČISTA  DUŠE

Lesní chrám,

oltář ze statných smrků a jedlí,

posvěcený ranní rosou,

kde za úsvitu

laně s kolouchy se pasou.

Vcházím do katedrály

s pokorou a s láskou,

kde vyzpovídám se ze svých hříchů,

přijmu požehnání stromů,

zde pohřbím lidskou pýchu.

S čistou duší opouštím

posvátný kout lesa,

místo zvonů slyším své srdce bít

a vysoko ve větvích Ave Maria znít.

KŘÍŽ  S  LÁSKOU

Lásko,

s tebou je kříž,

kolik srdcí jsi ranila,

zdalipak víš ?

Kolik duší ztroskotalo

ve tvém jménu,

kolik tváří jsi proměnila

k obrazu svému ?

Kolik očí jsi zalila

hořkými slzami,

kolik zubožených těl

jsi pohřbila za svými branami ?

Kolik teplých dlaní

díky tobě spálil mráz,

kolik mozků jsi zatemnila

včera, dnes a zítra zas ?

Lásko,

s tebou je kříž,

kolik životů jsi opustila,

zdalipak víš ?

PROSBA

Živote prosím,

dej mi dny, co mají spád a děj,

ať nezlomí mne šedá beznaděj.

dny s láskou člověčí,

ať mne o tvém smyslu přesvědčí,

dny čisté a prosluněné,

ať jsou čerstvým chlebem provoněné,

dny, co mi dají víru v život sám,

ať nikdy na své mysli neklesám.

BABÍ  LÉTO

Letní lásky,

jemné pápěří,

do jejich

hedvábných sítí

každý z nás

se rád chytí,

na konci léta

je vítr rozfouká

Bůh ví kam,

jen pošetilí blázni

věří pohádkám.